Historie

Osídlení Kosu se datuje až do pravěku. Minójská civilizace se na ostrově usídlila již okolo 14. století př. n. l. Po nich se na Kos dostali Dórové, kteří zde založili antické město Kos. Páté století př. n. l. se neslo ve znamení bojů Dórů s Peršany, kteří nakonec na krátkou dobu ostrov ovládli. Peršany z Kosu vyhnali Athéňané během řecko-perských válek.

Historie Kosu je neodmyslitelně spjata s nejslavnějším antickým lékařem Hippokratem. Ten na ostrově působil přibližně v polovině 5. století př. n. l. a založil zde vůbec první lékařskou školu. Po Hippokratově smrti zde místní obyvatelé nechali vystavět velkou nemocnici a zasvětili ji Asklepiónu, starořeckému bohu lékařství. V následujících staletích se z Kosu stalo centrum medicíny celého Středomoří, působili zde nejvěhlasnější lékaři a léčili se zde nejslavnější osobnosti.

Během ranného středověku ostrov zažíval další rozkvět. Kos byl prosperující součástí Byzantské říše, čehož ke svým loupežným nájezdům často využívali saracénští piráti. Během křížových výprav se Kos stal důležitou spojnicí se Svatou zemí. Počátkem 13. století ostrov získali Benátčané, kteří se zasloužili o další rozkvět ostrova. Nejvýznamnějšími středověkými památkami na ostrově jsou majestátní pevnost z 15. století, která chrání vstup do přístavu města Kos a hrad ze stejného období ve městě Antimachia.

Kos je rovněž poznamenám dlouhou nadvládou Turků. Ti ostrov dobyli roku 1522 a vládli na něm až do roku 1912. Téměř čtyři staletí turecké nadvlády se nesmazatelně zapsaly nejen do mysli místních lidí, ale i do zdejší architektury.

Ve třicátých letech minulého století ostrov zasáhlo ničivé zemětřesení, které zdevastovalo téměř celý ostrov a ušetřeny nezůstaly ani ty nejcennější památky.

Během druhé světové války nesl Kos společný osud se zbytkem Řecka. Nejprve jej obsadili Italové, které roku 1943 vystřídali Němci. Ostrov byl osvobozen Brity, kteří zde oficiálně vládly až do 7. března 1948, kdy vznikl nezávislý řecký stát.